Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ševci 1989-90

 TJ GOTTWALDOV, TJ ZLÍN

 

 

VEDENÍ KLUBU

Předseda oddílu: Josef Ondík, členové: Zdeněk Buchta, Petr Mlčák,

Jaroslav Vašíčko, Pavel Novosad, František Zálešák, Josef Matějčný,

František Vojtěšek, Miroslav Salát, Leon Wesley, Miloslav Němec, Bohumil

Kožela

 

REALIZAČNÍ TÝM

Vedoucí mužstva: Josef Kožela, lékaři: Jiří Gatěk, František Zálešák,

masér: Lubomír Pálka

 

TRENÉŘI

Eduard Novák, Stanislav Přikryl

 

HRÁČI

Před sezónou odešli:

Pavel Kněžický (Plzeň), Miloslav Sedlák (Hodonín), Gustav Peterka

(Olomouc), Zdeněk Trávníček (Ytong Brno), Jaroslav Otevřel (Trenčín -

vojna), Juraj Jurík (Trenčín - vojna), Luděk Pelc (Vsetín), Jaroslav Santarius 

(Uherský Brod), Milan Dobiášek (Hodonín), Miroslav Okál (Topolčany -

vojna)

 

V průběhu sezóny:

Tomáš Kapusta (Cape Breton Oilers - AHL),

Luděk Čajka zemřel na následky zranění ze zápasu v Košicích

 

Před sezónou přišli:

Richard Hrazdíra (Jihlava B - z vojny), Petr Pavlas (Trenčín - z vojny),

Tomáš Kapusta (Trenčín - z vojny), Josef Štraub (Jihlava), Miroslav

Stavjaňa (Písek - z vojny), Luděk Konopčík (Jihlava)

 

SOUPISKA

Brankáři: Ladislav Blažek, Richard Hrazdíra, Roman Čechmánek, Roman

Svačina

 

Obránci: Petr Pavlas, Antonín Stavjaňa, Miroslav Kořený, Luděk Čajka,

Zdeněk Albrecht, Robert Svoboda, Pavel Petřík, Martin Hamrlík, Zdeno

Krajč, Martin Pospíšil, Milan Lančarič

 

Útočníci: Radim Raděvič, Rostislav Vlach, Josef Štraub, Jaroslav Hub,

Milan Maruška, Miroslav Stavjaňa, Tomáš Kapusta, Martin Hrstka, Miroslav

Chalánek, Roman Vodák, Michal Tomek, Lubomír Požárek, Lubomír

Václavíček, Luděk Konopčík, Roman Němčický, Zbyněk Mařák, Vítězslav

Jankových, Daniel Šelešovský

 

 

Po dvou méně zajímavých sezónách byla ta následující doslova nabita

událostmi, mezi nimiž bohužel vynikala jedna tragická. Také byla poslední,

v níž „Ševci“ vyjeli na led s „géčkem“ na prsou a s názvem TJ Gottwaldov.

Ale postupně…

Před sezónou se „Ševci“ rozloučili s hráči, kteří odehráli za Gottwaldov

spoustu zápasů, dobrých i těch méně povedených. Skončili Sedlák, Peterka,

Santarius, Pelc a Dobiášek.

Jejich odchod možná trochu symbolicky znamenal konec jedné éry. Konec

jedné generace hráčů, kteří, třebaže nehráli vždycky jako mistři a diváci

na ně občas i pískali, dokázali přesto mnohokrát vyprodat zimní stadión

a připravit svým fanouškům báječné divadlo, plné krásných gólů a spousty

dalších skvělých akcí, na které se bude vzpomínat. Patřili ke generaci, jejímž

největším úspěchem je bronzová medaile z památné sezóny 1984 / 85.

Z kádru „Ševců“ odešli také Otevřel a Jurík na vojnu do Trenčína. To ovšem

ještě netušili, že to bude jenom na jeden rok. Opačným směrem putovali

Pavlas a Kapusta.

Před touto sezónou se také rozšířila fáma (nebo to fáma nebyla?) že

do Gottwaldova se chystá z vojny v Trenčíně také Vladimír Růžička! Ten

však nakonec zamířil zpět do Litvínova, a v průběhu sezóny do Edmontonu.

Dalšími posilami byli jihlavští Štraub a Konopčík.

Hlavním trenérem se stal Eduard Novák, který se do Gottwaldova vrátil

po osmi letech, kdy tu působil ještě jako hráč.

V této sezóně se základní část ligy hrála po dlouhé době klasicky každý

s každým čtyřikrát (44 kol) a pak následovalo play – off.

„Ševci“ zahájili sezónu výtečně, první dva zápasy hráli venku. Na Kladně

vyhráli 3:1  a v Litvínově 3:2. Také doma se jim dařilo, Trenčín porazili 8:2

a brzy poté také mistrovské Pardubice 6:4, v zápase, ve kterém doslova

koncertovala domácí lajna Raděvič – Štraub – Kapusta. Nato prohráli

stejným skóre s Litvínovem, kde se kromě Růžičky a Rosola skvěle ukazoval

mladík Robert Reichel.

A pak přišel první problém. Z reprezentačního zájezdu do Kanady se nevrátil

Tomáš Kapusta. Stal se tak zřejmě posledním českým emigrantem. „Ševci“

se sice s jeho ztrátou vyrovnali, ale jeden sehraný útok zkrátka chyběl.

V listopadu Gottwaldov porazil doma Spartu 3:2, když zápas otočil

v poslední třetině a rozhodující gól dával Štraub 95 vteřin před koncem.

A v památné datum 17. listopadu 1989 vyhráli s Košicemi 4:1.

Pak přišla slavná revoluce a na sport moc pomyšlení nebylo. Zápasy

se odkládaly a „Ševcům“ začala odcházet forma. Pořádně se začalo hrát až

po Novém roce. A stálo to opravdu zato. První zápas proti Pardubicím –

a výsledek: 5:11!

Potom však přišel zápas na který nikdy nezapomeneme. A není důležité, že

to byl zápas televizní a že v něm „Ševci“ v Košicích prohráli 3:4. V poslední

třetině Luděk Čajka dojížděl puk, který směřoval na zakázané uvolnění. Není

také podstatné, jestli ho atakoval domácí hráč, nebo jestli najel do rýhy

v ledu. V plné rychlosti narazil hlavou do mantinelu a zůstal bezvládně ležet

na ledě. Už víckrát jsme viděli podobné situace, ale tady jsme tušili, že

tentokrát je to vážné. Luďka odvezli do nemocnice.

Z bezvědomí se neprobral a 14. února zemřel. Že sezónu dohráli „Ševci“

pod vlivem těchto událostí, není třeba zdůrazňovat.

Po krátké přestávce však pokračovala liga dál. Město Gottwaldov

se po mnoha letech vrátilo ke svému původnímu jménu – konečně to byl

zase Zlín. A tak „Ševci“ dohrávali soutěž pod názvem TJ Zlín.

Do konce základní části si vedli celkem dobře, doma už  neprohráli ani

zápas a dokázali oplatit vysokou prohru i Pardubicím (kterým se

mimochodem v této sezóně vůbec nedařilo) vyhráli u nich 8:3.

V tabulce skončili na 6. místě a v play – off (tentokrát na dvě vítězná utkání)

se utkali se třetím Trenčínem.

Už první zápas na Slovensku byl pro „Ševce“ hodně smolný. Sehráli

vyrovnanou partii a po 60 minutách i po prodloužení byl stav nerozhodný

3:3. Rozhodovaly samostatné nájezdy. Za stavu 1:1 se rozjel Raděvič a dal

gól. Domácí střídačka však začala protestovat. Nakonec rozhodčí zjistili, že

zlínský útočník byl napsán v zápise až jako poslední, a tak gól anulovali.

Raděvič potom opakovaný nájezd neproměnil a protože ostatním

spoluhráčům se vedlo podobně, prohrál Zlín 3:4.

Druhé utkání se hrálo ve Zlíně a bylo to den po pohřbu Luďka Čajky.

Na domácích ležela těžká deka. Trenčín je přehrával a vedl už 3:0.

V 53. minutě vystřelil pěkně Vlach a jeho střela skončila v síti. Konečně!

Probudili se hráči i diváci. „Ševci“ potom doslova přišpendlili trenčínské

před jejich branku. Novináři možná až zbytečně často používají termín

„drtivý nápor“. Ale tentokrát se opravdu konal. Zdálo se úplně jisté, že Zlín

ještě další góly. Na 2:3 snižoval Pavlas v čase 58:22. Domácí na nic

nečekali a začali hrát power – play. Rychle se dostali do pásma a Trenčín

se zoufale bránil. Pak se však trenčínský Haščák, aniž by ho někdo

atakoval, zřítil na led a zůstal ležet. Rozhodčí přerušil hru a  nařídil

vhazování ve středním pásmu. Haščák se zvedl a suverénně zůstal na ledě

i na zbytek zápasu. Diváci po této „fintě“ začali hlasitě pískat. On však

dosáhl přesně toho co chtěl, poslední vteřiny už se hrálo daleko

od trenčínské branky.

Zlín prohrál 2:3 a z boje o titul byl vyřazen.

Ve zbytečných zápasech o umístění, které se hrály naštěstí naposled,

prohrál s Jihlavou a s Vítkovicemi takže celkově skončil na 8. místě.

Zajímavostí  bylo také to, že „Ševci“ celkem dvacetkrát (!) v sezóně dokázali

rozhodnout zápas ve svůj prospěch v poslední třetině, což svědčilo o velké

bojovnosti a dobré fyzičce.

V brance se tentokrát střídali Blažek a Hrazdíra a oběma se dařilo tak nějak

střídavě. Výborné výkony zvláště v ofenzívě podával Petr Pavlas – získal 22

bodů (10+12), tradičně spolehlivý byl Stavjaňa. V útoku kralovali především

tři hráči: Raděvič 37 (16+21), Vlach 34 (13+21) a nováček ve zlínském dresu

Štraub 32 (18+14). Dobré výkony podával také Jaroslav Hub, zatímco

Konopčík se vůbec neprosadil.

Všichni však stále vzpomínali na Luďka Čajku. Od nové sezóny nese Zlínský

zimní stadión jeho jméno, a dres číslo 26, se kterým Luděk hrával, je od té

doby na jeho památku ze všech sad zlínských dresů vyřazen.

 

Výsledky 1989/90

 

Tabulka 1989/90

 

Kanadské bodování 1989/90

 

Kanadské bodování 1989/90 (Play-off)

 

Play-off 90´

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář