Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ševci 1980-81

 
TJ GOTTWALDOV
 
 
 VEDENÍ KLUBU

Předseda oddílu: Oldřich Ondra, členové: Karel Heim, František Hudec, Fratišek

Šimlík, Vladimír Kotek, Aleš Bánovský, Věroslav Juránek, Josef Zemčík, Miroslav

Olivík, Jaroslav Šolc, Karel Újezdský

 
 
 TRENÉŘI

Jaroslav Volf, Horst Valášek, Ladislav Maršík, masér: Lubomír Pálka

 
 
 HRÁČI

Před sezónou odešli:

Zdenko Gáj (Přerov), Štefan Jabcon (Košice), Josef Jenáček (Třinec), Rudolf Smetana

(Kopřivnice), Oldřich Pavlík (Karviná), Zdeněk Vala (Skalica), Milan Hain (Kopřivnice),

Zdislav Tabara (Vsetín).

 

Před sezónou přišli:

Eduard Novák (Kladno), Jaroslav Matuška (Dubnica), Vladimír Kocián (Košice), Dušan

Vojáček (Opava), Jaroslav Mokrohajský (Havířov), Petr Dočkal (Prostějov), Antonín

Stavjaňa (z dorostu), Rostislav Vlach (z dorostu).

 

 

 SOUPISKA

Brankáři: Ivan Podešva, Pavel Pertl

 

Obránci: Miroslav Michalovský, Miloslav Sedlák, Zdeněk Venera, Zdeněk Albrecht,

Antonín Stavjaňa, Gilbert Karolák, Ladislav Zavrtálek, Jaromír Hanačík 

 

Útočníci: Rostislav Vlach, Petr Leška st., Jaroslav Matuška, František Pecivál, Eduard

Novák, Vladimír Kocián, Jiří Vodák st., Dušan Vojáček, Zdeněk Čech, Antonín Veselý,

Jaroslav Mokrohajský, Petr Dočkal, Jaroslav Stuchlík ml.

 
 

 

Tak tedy začala ligová sezóna. První, kterou jsem sledoval pečlivě od prvního kola.

„Ševci“ se posílili o útočníky Vojáčka, Kociána, a také o Matušku z Dubnice, který

je zaujal především výkony, které podával v dresu soupeře během jarní kvalifikace.

Největší hráčskou posilou se stal ovšem Eduard Novák z Kladna, bývalý

reprezentant a dvojnásobný mistr světa. Jako trenér přišel do Gottwaldova Jaroslav Volf

rovněž z Kladna, také bývalý reprezentant a trenér kladenských mistrů. Letošní ligová

soutěž byla zajímavá tím, že všechny zápasy musely mít vítěze. Utkání se v případě

nerozhodného výsledku prodlužovalo o deset minut, a pokud ani potom nepadla branka,

jely se nájezdy. Vítěz získal dva body, poražený nic.

V prvním utkání sezóny nastoupili „Ševci“ proti Spartě. A právě tento zápas byl jediným

v sezóně, kdy si zahráli prodloužení. Zápas skončil po 60 minutách 2:2, když obě branky

Gottwaldova vstřelil Dušan Vojáček. V prodloužení však skórovala Sparta, a tak v prvním

zápase vyšli „Ševci“ naprázdno. V tomto vpravdě historickém zápase nastoupili hráči

Gottwaldova v této sestavě: Podešva – Stavjaňa, Michalovský-Sedlák, Venera-Albrecht,

Zavrtálek – Vojáček, Novák, Kocián – Vodák, Leška, Čech – Matuška, Vlach, Pecivál.

Ve 2.kole byl soupeřem Gottwaldova Litvínov a „Ševci“ oslavili první výhru – 4:1.

Potom však jeli do Č.Budějovic a tam utrpěli řádný debakl – 0:12 ! Naštěstí to s nimi

neotřáslo a v dalším zápase porazili Vítkovice. A pak už šel jeden zápas za druhým.

„Ševci“ si vedli střídavě. Proher bylo sice více než výher, ale stále se drželi mimo

sestupovou příčku. První zápas, který jsem viděl přímo na stadiónu byla odveta

se Spartou  koncem listopadu. Na „zimák“ jsem šel pozdě, a když jsem se blížil k bráně,

uslyšel jsem obrovský řev. Pravděpodobně gól, říkám si. A taky že ano.

Dívám se na „tabuli Nisasportu“ a opravdu na ní svítí 1:0 pro domácí. Tak jsem první gól

prošvihl. Ale „Ševci“ hráli ten den dobře a brzy mi to vynahradili. A kdo vlastně všechno

hrál? V brance Sparty střídal veterán Termer, v obraně nastoupil Bubla a v útoku např.

Hrdina a Ihnačák (Richter nehrál). Ale hlavně „naši“, které jsem znal jenom podle jmen,

a teď jsem je všechny viděl „v reálu“. „Ševci“ vyhráli 5:1 a mě doslova nadchla

atmosféra na vyprodaném stadiónu. Myslím, že kapacita byla tenkrát 9000 (!) diváků.

Další zápas, kterého jsem se zúčastnil, hrál Gottwaldov proti Plzni, za kterou nastupovali

např. Kajkl a můj oblíbenec Ebermann. Zápas už to nebyl tak parádní jako proti Spartě,

ale i tak to byl docela dobrý mač. Gottwaldov vyhrál 4:1.

Nedlouho po tomto zápase se však „Ševcům“ přestalo dařit. Od 35.do 40.kola prohráli

dokonce všech šest zápasů! Už to začalo vypadat na sestup. Naštěstí potom porazili

doma Jihlavu, a vzhledem k tomu, že také soupeři prohrávali, mohli se „Ševci“

definitivně zachránit už v předposledním kole proti Košicím. Ty za obrovského

nadšení fanoušků porazili 8:2 a udrželi se v lize i pro příští sezónu! Obsadili celkově

desáté místo, dva body před sestupujícím Slovanem Bratislava, který prohrál snad

všechna prodloužení.

A jak si vedli jednotliví hráči? V brance chytal solidně Podešva, mezi obránci byl lídrem

Michalovský. Edovi Novákovi chvilku trvalo, než se rozehrál, ale potom začal dávat

branky a stal se oporou. První (a hned kompletní) ligovou sezónu odehráli vlastně

ještě junioři Stavjaňa a Vlach. A oba si vedli velice dobře.

Na závěr jsem si nechal vyprávění o posledním kole tohoto ligového ročníku. A to proto,

že v něm již zachránění „Ševci“ hostili Vítkovice, kterým šlo o mistrovský titul. Tenkrát

se play-off ještě nehrálo a mistrem byl nejlepší tým po 44 kolech. Rozhodovalo se právě

mezi Vítkovicemi a Motorem České Budějovice. Říkalo se, že „Ševci“ to tenkrát

Vítkovicím „pustili“. Nevím. Každopádně zápas byl velkým zážitkem. Už před zápasem

se bílo-modří fanoušci Vítkovic (mohlo jich být tak 2000) a žlutomodří domácí t

rumfovali různými pokřiky. Zajímavé je, že to nebyly žádné „sprosťárny“. Na mohutné

„Vítkovice, heja, heja, Vítkovice“ odpovídali domácí sborovým „Ševci, ševci“,

anebo provokativně skandovali jméno největšího soka: „Motor, motor!“ Velká pozornost

se také věnovala brankářům. Vítkovičtí: „Šindél je hvězda, Šindél je naše hvězda, Šindél

je nej-lep-ší!“ Gottwaldovští: „Podešva je zastaví, šá-la-lá-la-la, Podešva je zastaví,

šá-la-lá-la-lá-la!“ a tak dále. První třetina skončila bez branek.   Ve druhé skóroval

po krásném sólu Vlach a vítkovičtí mírně znejistěli. Ale ve třetí hosté brankami Říhy,

Fryčera a Černíka otočili na 1:3. Potom ještě Kocián střelou přímo z buly snížil na 2:3,

domácí hráli power-play, ale v té vítkovický Říha svou druhou brankou v zápase

definitivně rozhodl.

A pak to přišlo. Ubíhají poslední vteřiny, Vítkovice se stávají mistrem! Šindel vyhazuje

svou širokou hokejku snad až do stropu „zimáku“. Vítkovičtí fandové (a gottwaldovští

také) přelézají mantinel a najednou je plné kluziště. Brankáře Šindela připravují

rozradostnění fanoušci o dres, a hráči pomalu mizí v kabině. Ocitám se na ledě také

a nestačím se divit, jak jsou ti hráči na bruslích vysocí. Právě kolem mne projíždí

s číslem 12 Albrecht, jeden z posledních, co jsou ještě na ledě. Fanoušci

se derou i do kabiny, chtějí se radovat s hráči a také z toho něco vytěžit-aspoň

hokejku!

Před stadiónem se zatím vlní modrobílé vlajky a několik transparentů-jeden si

pamatuju dodnes: „Gottwaldováci milí, o body bychom se s vámi podělili, ale věc je

jistá, Vítkovice mají mistra!“

Odcházím domů a sním o tom, že jednou bude před stadiónem vlát žlutá a modrá,

a že to budou „Ševci“, kdo bude slavit mistrovský titul!

 

Výsledky 1980/81

 

Tabulka 1980/81

 

Kanadské bodování 1980/81

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář