BRANKÁŘSKÉ KURIOZITY
Od mužů s maskou se očekává, že snad budou naprosto klidní a
soustředění, ale ne vždycky tomu tak bylo.
Ale právě ve Zlíně jsme možná dokonce vzor klidných a soustředěných
brankářů měli. Jiří Králík se vždycky pečlivě rozcvičil a soustředil se
na zápas. Okolím se rozptylovat nenechal. A když předvedl pár výtečných
zákroků a nadšení diváci začali skandovat: „Jíírka Kráálík“ , povyjel trochu
z branky a decentně fanouškům pokynul.
Jeho nástupce Jiří Svoboda měl jednu specialitu. Pokud k němu náhodou
přilétl puk a všichni hráči byli v obranném pásmu soupeře, nadhodil si
brankář kotouč a dlouhým výkopem ho poslal před protivníkovu branku.
Představte si brankáře ve výstroji a s betony, jak vykopává puk! ( Tuším, že
dnes už to pravidla nepovolují ).
Čechmánek zase s oblibou puky hlavičkoval, což v moderní masce docela
šlo. Někteří gólmani (například Harvánek z Košic) zase, pokud měli dostatek
času a prostoru, skákali po puku šipku a zakrývali ho lapačkou.
Totéž dělal i brankář Kohout, což byl na svou dobu opravdu mimořádný
šoumen. Ten byl v kontaktu s diváky neustále. Reagoval na jejich pokřik
všelijakými gesty. Když jeho mužstvo hrálo v útoku, klidně si lehl na led
před branku, dal si ruku pod hlavu a dělal, že spí. Nebo se posadil na branku
a komíhal širokou hokejkou přes celou bránu-opravdu originální způsob
chytání. Jednou, když na něho diváci hanlivě pokřikovali, otočil se
k nim s žerdí hokejky mezi nohama a rukou dělal pohyby jako při
masturbaci…Diváci na něj často křičeli: „Kykyrykýýý!“ Jednou dokonce
nějaký odvážlivec přinesl na stadión živého kohouta a v přerušení hry
se tohoto vyděšeného opeřence snažil přes ochranou síť za brankou
procpat na led…
